POJEDE MÍŠA NĚMEČEK DÍKY VÁM NA TÁBOR?
Každý příspěvek potěší – děkujeme za pomoc
„Už víte, jestli se vám narodí holčička nebo chlapeček? Ne, necháváme si to jako překvapení - hlavně aby bylo miminko zdravé!“ Kolikrát jste byli svědky takové komunikace? Určitě mockrát a tak jste se často nad obsahem těch slov ani nepozastavili. Proč by nemělo být miminko zdravé? Vždyť už se medicína dostala na tak vysokou úroveň, že dokáže odhalit včas případné odchylky od normálu. Ano, dozajista máte pravdu - tedy většinou…
Vychovávat děti není v dnešní době vůbec jednoduché. A co teprve takové, které se i přes pokroky vědy narodily „tak trošku jiné“. Míšovi Němečkovi z Pardubic je 11 let. Lékaři mu diagnostikovali Aspergerův syndrom, což je vývojová porucha autistického spektra.
Laicky řečeno: do vínku dostal v některých oblastech nadprůměrný intelekt a v jiných – zejména v sociální oblasti, komunikaci, či orientování se v realitě – se naopak pohybuje velmi nízko. „Míša je úžasný kluk,“ říká jeho maminka Ivana. „Často mě překvapuje svými velice odbornými technickými znalostmi a dotazy. Má rád zeměpis, matematiku, hudbu a cizí jazyky, v nichž opravdu vyniká. U internetu, piana nebo knížek vydrží hodně dlouho. Jeho znalosti nemá leckterý dospělý.“ Pokulhává však jeho adaptace v sociální oblasti – vyžaduje proto dohled a speciální výchovné a vzdělávací přístupy. A to je s přibývajícím věkem stále obtížnější. „Míša nemá problémy s mluvením, naopak,“ přibližuje svého syna sympatická maminka, která však zůstala na jeho výchovu v rodině sama. „Je hodně náročné vymýšlet pro Míšu aktivity, které by ho zaujaly. Na jakékoliv změny ho navíc musím dopředu hodně dlouho připravovat. Ani sport nepatří k jeho oblíbeným aktivitám. Je skvělé, že chodí do školy mezi zdravé děti. Je však pravda, že si s nimi občas nerozumí. Nečekané události ho dokážou vyvést z rovnováhy, někdy až k záchvatu a neochotě jakkoliv spolupracovat.“ Velká láska a bezbřehá trpělivost maminky Ivany rok od roku synovy problémy postupně obrušuje a přibližuje ke stavu, aby se jednou dokázal Míša v mezích možností o sebe postarat sám – třeba v rámci chráněného bydlení. Ale než se tak stane, proteče ještě hodně vody…. Do té doby je téměř veškerá starost o Michala na jeho milující mamince.
Dovede si představit 24ti hodinou pracovní dobu? Tak nějak se cítí člověk, který pečuje o svého blízkého, který potřebuje nepřetržitou pomoc. A nezáleží na tom, jedná-li se o dětského pacienta s Aspergerovým syndromem či třeba o seniora s alzheimerovou chorobou. Nikdy dopředu nevíte, co takto nemocný jedinec udělá bez dozoru. Náročné je to především na psychiku. Někdo v roli pečovatele takový zápřah vydrží sotva pár měsíců, Ivana se s Michalových celoživotním handicapem „pere“ už mnoho let. Zůstala doma, žije tedy především z příspěvků od státu. K načerpání sil už nestačí dopoledne, kdy je chlapec ve škole či na kroužcích. Nezbytný je celkový restart organismu a na ten je potřeba několik dnů, lépe i týden. Proto jsme se rozhodli uspořádat finanční sbírku, ze které bude uhrazen pro Míšu respitní pobyt či tematický tábor o letních prázdninách. Podaří-li se nám vybrat víc peněz, bude z nich hrazen Míšův asistent či kroužky z oblastí, v nichž chlapec vyniká a které by mu do budoucna ulehčily výběr jeho zaměstnání.
Děkujeme za Váš čas, který jste věnovali těmto řádkům a děkujeme za Váš zájem (a příspěvek )
Za organizátory sbírky Eliška Provazníková a Naďa Kverková
